s finančním přispěním statutárního města Ostravy

DON QUICHOTI Z BESKYD aneb čistě Bílé divadlo

Paní Ema Šlechtová ve Zpravodaji č.3 k našemu představení JÁ, JÁ TOHO VĚŠTEC OD BESKYDU LIDU:

Počáteční zaváhání, zda se nacházím někde v zemích německých na Oktoberfestu, nebo jestli ostravská verze skupiny Plastic People povstala z pilin. Následuje údiv a nakonec intuitivní očekávání čehosi neopakovatelného, a to jsme byli teprve v kavárně Staré arény. Oslava Petra Bezruče, stručná hodina dějepisu, alkoholové opojení, folklór, dřevařina, horničina, ale hlavně upřímný zápal pro věc, to všechno a mnohem víc zahrnuli tvůrci do milé půlhodinky. Nebylo třeba ani zmiňovaných 70 000 horníků, stačilo sedm performerů a dva hudebníci na to, abychom nakonec všichni odcházeli s upřímným úsměvem na tváři. Nic pro slabé nátury, vzduchem lítají třísky a sladká vodka teče proudem. Zralý věk tvůrců se rozhodně nebránil moderně, dokonce nechyběla ani často (zne)užívaná (polo) nahota. Teleportovali jsme se do ovzduší pravé slezské krčmy, kde sám mistr Bezruč, rebel, bard či připitý zpěvák, který se nebojí mluvit, trůní v čele stolu a bouří nás. Když jsme si všichni dobroukali a dopili vodečku, zábava ještě zdaleka nekončila. Křest kalendáře jako pravý „happening“ plynule navázal na shlédnutý kus. Vykašleme se na všechny divadelní šarády a dělejme to od srdce. Hlavně mějme na paměti, že jsou stále lidé, kteří básně čtou!