s finančním přispěním statutárního města Ostravy

Tady je klátivý klátil – 2013 / 2

část MEZI MÍSTEM ZASTAVENÍ A PLANETÁRNÍM POHYBEM
Kosovo

V noční herně
ve stavu vždy bědném
v rozvalinách spánku měl bych klid
když tu hlásí samostatnost Kosova
A já sám
s kosou svítání
Kosovo
v sobě bez váhání
na Srby
a na Albánce
rozsekám
A poté skrze slunce
oblaka a chrpy
sjednotím se
k svrchovaně samostatnému zániku

Vysočinou z Počátek do Žirovnice

Na počátku kdeže by se vzalo slovo
Vždyť i kdybych teď dostal křídla z perleti
sotva Vysočinou proletím
Stačí mi plahočit se úžlabinou
kde z dutin dubů
kdosi neustále žadoní o přímluvu
aby se na okamžik otevřela brána očistce
V krajině obludných přeludů
nemohu být jinde než v pohárkovité číšce
právě spadlého žaludu

Strašák v zelí

V pozdním odpoledni pozdního října
slunce
znenadání ve sklence vína
zjevilo mi neskonalou slávu
z každé poutě
a z každého karnevalu
mého mládí
Kdežto já dědek v temném koutě
u věšáku
skrze smích zpěv a svůdné křivky
vžívám se a vžívám do strašáků
v zelí
které budou mladé dívky
šlapat svými těly

Jatka

Střízlivým úsvitům vzepřít se bez milosti
bez vyjímky
vzepřít
dříve než nechají mne na chodníku
střízlivého zemřít
politickou korektností
vykrmená prasata
vepři
co poženou nás i s řezníky
na jatka
nakažlivě vidoucích snílků

Sedm divů světa

Z vyhlášených sedmi divů
světa
po sedmém pivu
jeví se mi nejkrásnější
pánská toaleta
kde je tak snadné a legrační
uhasit
žár vlastního těla
i s pecí
kremační

Soudek vína

Kéž bych se znovu alespoň na minutku
uměl sytit atmosférou
jaká je v soudku
mladého vína
Dnes však jen cestou mezi vinnou révou
hrobníka nanejvýše mohu vzývat
ať rýč a lopatku
strčí si prozatím do řiti
do zadku

Divizna

Divizny
osleplé z odhozených plastů
derou se z prosluněných náspů
do oken rychlovlaků
Žluť
k životu až téměř urážlivě nakažlivá
Žluť v moči Žluť v žilách
Divizny
přesahující průměrnou výšku mužů a žen
A z vizí
zežloutlé žaluzie kaváren
Však jako vždy i s rizikem
smrtelného úrazu
vyskočím za jízdy
z vlaku mezi vás divizny
jen abych se s úžasem sám před sebou zjevil
divukrásně ohyzdný

Lípa

Konečně nemám si co říci s dědky
Korunou kvetoucí lípy
propadám se do kolébky
S každičkým opadlým lipovým květem
životem bavil bych se v plenkách batolete
S pilou
až příliš zubatou v zádech
však za mnou jen hromada třísek pilin
Mé putování
jak by jen mohlo dospět k cíli
dokud v sobě nevyhladím
naději bohulibou
sebejistou
že budu jednou srůstat s lípou
stoletou
velkolistou

Akáty

I s vírou v Krista Pána
anebo ve spásné myšlenky manifestů
stejně jednou zrána
stane se ti že propláčeš cestu
lemovanou alejí kvetoucích akátů
pro ztrátu
nejbližšího z nejbližších
Tvou bolest bezelstně utiší
pach vyčpělého piva s pachem z pisoáru
tam za vraty
vesnické hospůdky
kde slunce roztočilo kohoutky
výčepního pultu
pro revoltu
vůči pozemskému zmaru
vůči Víře vůči Manifestům
ve chvíli kdy vrata
a ba i celou cestu
prorostou kořeny akátů

Vlašský ořech

Z pobludných tunelů
temného dětství
sotva už zaslechnu to táhlé
dunění
když směrem k mému smrtelnému prozření
přijíždělo na sto tisíc vlaků
Ale o to víc vidím se jasněji a neustále
ve chvíli kdy se můj papírový drak
namísto aby vzlétl vzhůru
do oblak
roztříštil o korunu ořešáku
A snad i proto byť to občas bolí
chtěl bych se levou i pravou mozkovou
polokoulí
protlouci skořepinou
do vlašského ořechu
k jádru
veškerých pohádkových příběhů

Újezd

Studený vítr s vytrvale mrholícími smutky
donutil nás k úprku do hospůdky
Za kamny
s odlesky ohně po stěnách a po podlaze
cítíme se blaze
a snad i tisíckráte útulněji
než kdybychom si v duchnách andělského snění
mohli lízat nezhojené rány

Avšak tu u pomníku
v keřích pámelníku namísto přízraků
padlých v prvé světové válce
před sebou spatřil jsem pštrosa
A byť jsem dosud zdravím kypícím důchodcem
nevím proč měl bych štěstím křepčit - hopsat
Po vysoké pštrosí noze
vystoupal bych až příliš vzhůru k obloze
s hlavu navždy zastrčenou do písku dějin
Která cesta
vedla by pak ještě třešňovou alejí
z Libějovic
do Újezda?

Konzum Vysočiny

V Chrástově před konzumem
staříci
s lahvovým pivem
ve stínu javorů
za letu chroustů v důvěrném hovoru
s ospalou slepicí
co nehodlá snášet zlatá vejce
do bezedného nákupního vozíku
neboť zde v konzumu
blaho výběru začíná u chleba a u rumu
a končí utopencem
Zde bereš ještě za kliku
když otevřít chceš dveře
za nimiž prodavačka v domácí zástěře
dříve než prodá ti rohlíky
odběhne do zahrady nakrmit králíky
Zde ještě staříci
společně s chrousty a s ospalou slepicí
zatím jen rozjímají o době
kdy zbožím
bude ovládána už i vůle boží