s finančním přispěním statutárního města Ostravy

Tady je klátivý klátil – 2013 / 3

část A ZAČNEM ZDROJIT SE ZDROJE

"/>

A začnem zdrojit se zdroje

I to zimní nebe
mrazivé a bez kejklířů posmutnělé
zaplnit je třeba jablky a chlebem
Tož sedni si Ještě sedni
Vždyť stejně nejvíc chutná pivo předposlední
Neptej se neptej
jak ovládat ďábelské kejkle
jak oklamat milovanou tlupu
pokud hodláš mít co nejvíce potěšení
a co nejméně bolesti
Z vlastní srsti
a z hřejivých chlupů
lze udělat i andělské peří
Ale pozor – opatrně
ať nepadá k žádné straně
Tož sedni si Zatím si ještě sedni
Vždyť stejně nejvíc chutná pivo předposlední
zde u zdroje
kde začnem zdrojit se zdroje
budoucnosti
která nás už nepotřebuje

Karlův Hrádek

Div se světe!
Ještě není ani květen
a už se do mne zakouslo klíště
Zde u vyhaslého ohniště
kde kdysi dávno já Hynek
ve stavu těžce přiopilém
mačkal jsem chlípně Chtivě mačkal
všechno to svůdné a nehynoucí na Jarmile
Zde k lásce zvoucí hrdliččin hlas
pojednou vystřídala nadoraz
Kukačka
Kuku... kuku... kuku... kuku...
Od rozkroku až do korun buků
mé tělo
spirálou zauzlených střev a historie
doletět by umanutě chtělo
zpět na Karlův Hrádek
Tam v dutinách s vegetací bujnou
uhnízdím se jako drozd
jako brutálně nová Událost
rychle srůstající
s ruinou

Bez konce putování

..Ani labuť ani Lůna oblaky neoře...
(Karel Hynek Mácha)

Co se to děje s postmoderní civilizací
Ano uhodily po svátku svaté Kateřiny
třeskuté mrazy
Kalamita Chaos Smrtelné úrazy
Houštiny
náhle průhledné jako hra na housle pod ledem
A ke všemu tolik otevřených barů
Z oparu
rumového vyhloubíme si noru
Ve kvantách vaty pak prochrápeme každou reformu
každé zvěstování
že od zítřka ustane rachot pohrom
Bez konce putování
ke vzpouře
k pokoře...

...Ani labuť ani Lůna oblaky neoře...

Otevírání máje

Smrtolenko smrtolenko
zubátá bezuzdně hubatá milenko
jara věčného
kvítí modrého
dej slinu na brousek
Brousek vzít na kosu
Kosu vzít za berlík
Vzít i za ruce Za ňadra
A zraňovat... zraňovat
Ať zrána zraníčka
pannou tu není žádničká!
Hojala kotala – ty úlisná s kosou
stínej svitem slunce
ať ptáci procitnou
ať v tvářích přihořívá
ať kosa padá na kámen
když beru tě kolem pasu ramen
když seču... seču... Seču
a tu s kosou k uzoufání neposeču
zatímco travěnka zelená
do snídaně posečená
do oběda obrácená
do večera seno bévá

Lyže

Za lesem Až tam za lesem
až bukavce z ramen setřesem
ze stínů modřínů uzříme pojednou
v zrající pšenici
lyži ležící
hraboši žižlanou

Vysoko nad lyží
střemhlaví ostříži
o perník se sprali
vidíc lyži toužící
svištět vánicí
v liknavé dáli

Hromskou pěstí
blesky listím klestí
mrazivý návrat vran
Pod lyží hloubí lijavec
ledovou pec
žížalám

Dokud hrát budeš Davide králi

Davide králi vesnický králi
hraj muzikante na harfu hraj
o jablko či o hrdlo s katem
Na harfu hraj
ty králi boží
hraj na stříbrné struny
Uťatá hlava se válí v hloží
králi Davide rozporuplný
na harfu hraj
Dnes sáhneš po stříbrné struně
po jablku
zítra zas po noži Po koruně
Pozítří pak ukradneš koně
podpálíš stodolu
Davide králi navždy je s tebou pospolu
kat s muzikantem
Dokud králem budeš vesnických muzikantů
nic se nám nestane
Hrát s tebou budeme jenom o harfu
a o jabloně

Miluji kalhoty bílé

Miluji kalhoty bílé
které se nebojí
postavit se do cesty i záludné síle
trávícího ústrojí
V kalhotách nových potenci
nebývalou pocítíte v rozkroku
když celý týden s polopenzí
budete vymetat prach
v Maroku

Dejme si dejme

Dejme si dejme
hovězí polévku s játrovými knedlíčky
a rozdělejme si rozdělejme
ohníčky
v očích šílených krav

Cvilín

S Honzou Číhalem
na starém poutním místě
hledali jsme rozhlednu
v domnění
téměř sebejistém
že konečně po šedesátce
v hrsti budeme mít vrabce
veškerých záhad života a umění
Ale tu i s rozhlednou
ocitáme se zcela bezcílně
v samotném NEDOHLEDNU

Horní Dubénky – (Petru Oslzlému)

Ano skutečnost je to co působí
Dokonce i během neděle
během ranní bohoslužby
apoštol Petr o berlích
k modlitbě za zdraví přítele
sepjal osudem usmolené ruce
právě
ve chvíli kdy se pod duby
na čerstvě pokosené trávě
odehrávala Bílého divadla performance
s Červeným kohoutem
který bude svatebčany brutálně a s jásotem
ubit
Tož nevím Petře
kolik budeš muset sehrát Velkých inkvizitorů
abychom se ocitli na pokraji porážky
zhoubných nádorů
ještě dříve než se nad hladinou
Velkého pařezitého rybníka
proměníš
v jedinečnou divadelní podívanou
na křídlech té nejpestřejší
vážky

Evropská unie

I když už nemám příliš moc na vybranou
žádná striktní směrnice
žádné nové dálnice
nedovedou Evropskou unii
k hospůdce U Kaprů
za branou selského statku
kde v kuchyni
vnučka se činí u válu
a babička za výčepní pípou
staré a dobré časy čepuje pomalu
do piva
které byť bychom měli jenom už zahnívat
bude vždy vonět po buchtách a po vdolcích
Přítel pak čte mi pod lípou
od Jana Zahradníčka -
 Znamení moci

A snad
jenom rosnička
snad jenom s rosou ranní
oblaka a ptáci
budou mi zde až do skonání
věčnosti
určovat
hodinu zavírací

A Evropa se bude divit

Nevím Ale bez divadla bylo by už asi bezvýznamné
pořádat dál výpravy
za hazardem se zdravím
A i když je nám dávno jasné že není úniku
ze spleti ustavičně se opakujících cest
přesto snažíme se najít východisko
i za cenu úšklebků a teatrálních gest
jen abychom nedali najevo že už toho všeho máme dost
Naštěstí získali jsme obzornost
těch kacířů – polem pracujících
a tudíž měli bychom umět přenášet Horu
jako v rituálních tancích derviši
do svébytných prostorů
i když snad jen už Pepku Vyskoč z Putimi
mohl by jako jediný
Bohem a četníky vyvolený
roztáčet dějiny
do oblak a do kopců
k zemskému to ráji na pohled
co ovládán je odedávna hordou dřevorubců
A právě proto měli bychom ihned
vyvolat znovu bouřlivý příliv
novou vlnu
která nás vyvrhne ze žlabů
ze starých zaprášených dvorečků
rovnou na palubu
Opilého korábu
byť jen už jako bečku
piva
Ale i tak Evropa bude zírat
Evropa se bude divit

Do jakého jara budu se to probouzet

S přívalem vod z rozvodněných potoků
přiletí rázem skřivani
kteří vytrhnou mě ze spaní
Zkomírající tělo pokusí se znovu rozdrolit
a rozkypřit
na úrodnou hroudu
i když dávno beru s klidem
že zítra nanejvýše pozítří
jako hraboš v polích
pojdu
v šoku
ze Světla
v němž nelze uz rozpoznat do jakého jara
a s jakým lidem
budu se to probouzet

Když odkryli jsme kameny (Miroslavu Topinkovi)

Poučen slovníkem
spisovné češtiny
konečně vím že perlíkem
nenazývá se žádná činná sopka
ba ani žádná perlorodka
nýbrž jen kovářské kladivo
A náhle jako kdyby šlo o život
kladivem
v rytmu zběsilém
buším a buším
se silou jara v prvé prvosence
do oblak do hlíny
do hliněných očí uší
do každé dutiny
kde kdysi sval
srdeční ozýval se ustavičně ozýval
Však především pod kameny
odkrýval jsem muže starce ženy
Jen chrobáci
neskutečně vysoko hemžili se v oblacích
Se silou soustředného nerozumu v mojí lebce
bušit budu dál perlíkem
i do nejmenšího kamínku
abych vytloukl si trhlinku
věčnosti
abych souzněl s tebou básníku
bezměrné trhliny
mimo skutečnost i mimo vidiny
až tam v rodné Nové Včelnici
odkryješ kameny a ornici
rodného Nového Etynku

Žebřík

Jakub ve snách uviděl žebřík.
Ten se dotýkal svým hořejším okrajem nebes ...
Po příčkách sestupovali
a vystupovali andělé.

A já teprve zjara vysoko ve stráních
daleko v ústraní
od stínů
pivovarských komínů
spatřil jsem bledé tváře andělů
v hojně kvetoucím podbělu
se slinou světla světa na jazyku
vylézat po žebříku
po žebrech mých vrstevníků
nebožtíků
vzhůru do kurníku
mých zkurveně nehasnoucích snů
abych zaživa už poživačně neusnul
po náhlém prozření
že nikdy nic už nezměním
ani jako outsider ani jako celebrita
V každém příštím okamžiku
budu jen už tělem
duší hbitě kmitat
po žebříku
jak andělé
od oblak až ke korytům

Bílé divadlo

V košilích
z oblak a z vichrů sešitých
půjdeme tam dolů
do Bílého dvoru
Najdeme tam pány v bílém
s vínem
sedět u stolu
kteří uvádějí do chodu
kyvadlo ...
Nekonečně přítomnou obrodu
jménem
BÍLÉ DIVADLO

2013

S nešťastnou třináctkou
na chvostu letopočtu
co je stále skutečností a co už poetickou nadsázkou?
Takže snad jen z pouhé nostalgie
poběžím na poštu
odeslat novoroční přání
A jako když se peřím pyšně naparují pávi
volám: Hodně štěstí! A především pevné zdraví!
Jenomže to i s bahnem z blahobytného živobytí
začíná z nás unikat
jako mřenky z potrhaných sítí
po výlovu rybníka
Ale i kdyby měla být třináctka
se životem neslučitelným číslem
ještě není nutné jít se zítra k smrti uchlastat
Vždyť možná bude pro nás novým existenčním smyslem
prostor uvolněný pro setkání
s tím co už nelze uskutečnit
ani změnit

Drzemlikowice

Ve starém mlýně
v okruhu rodinném Teatr Formy
Za mlýnem
osaměle pasoucí se kráva
Snad poslední bytost prozíravá
co i za úbytku
pastvin pro dobytek našich snů
dodává nám prostor Dráhu
pro výjimečně radostné chvíle
kdy i v každém rozšlápnutém lejně
můžeme se dobrat tvaru
dojného nebe